Zobrazit a upravit

F3 otevře prohlížeč, F4 systémový editor.

Markdown je vykreslen: nadpisy, seznamy, tabulky. Panel příkazů se dá přesouvat a pamatuje si své místo.

Co čte

Text, Markdown, HTML, tabulky CSV, obrázky, PDF, dokumenty Office, video a zvuk – a vše ostatní v šestnáctkové podobě. Šipky přecházejí na další soubor, aniž by jej zavřely: to je rozdíl mezi prohlížením souboru a procházením složky.

Vlastní vykreslování není webový engine: čte nadpisy, seznamy, tabulky, odkazy; nezná CSS, skripty ani obrázky. U stránky, která na nich závisí, ji tlačítko „prohlížeč“ svěří systémovému – který je již nainstalován a říká pravdu. Dokument Office se stejně tak předá svému programu, je-li nainstalován.

JSON a XML se přeformátují, když se soubor načte celý: jedna značka nebo hodnota na řádek, čtyři mezery na úroveň. Soubor web.config nebo odpověď API se často vejde na jediný řádek, který se sledoval prstem. Co se nedá analyzovat – soubor useknutý oknem čtení, .json, který jím není – zůstane, jak je: lepší zdroj než nic. Samotný soubor se nikdy nepřepisuje: je to formátování na obrazovce.

Hledání uvnitř

Pole prohlížeče hledá v zobrazeném souboru, počítá výskyty a přechází z jednoho na druhý. V PDF se hledá v extrahovaném textu.

Soubor, který se mění před očima

Zobrazený textový soubor se čte znovu sám. Meneaufile jej sleduje každé dvě sekundy: pokud se změnil, načte jej znovu, aniž by se čtení pohnulo. Je-li však čtení umístěno DOLE v souboru, sleduje, co přichází – je to protokol, který sledujete, jak plyne.

Meze

Prohlížeč přečte šedesát čtyři mebibajtů naráz; nad tuto hranici ukáže okno souboru a dvě zarážky vedou na začátek a na konec.

Manuál Meneaufile, v češtině.